Odsouzená

Tak lynčujte mě, plivejte na mě,
jste jeden jako druhý,
žádný z vás nepodá mi rámě,
spíš mi opět podrazíte nohy.

Vím, že jsem se vám znelíbila,
tak šleháte mě ostrými slovy,
čím že jsem se to provinila?
Jen tím, že nejsem jako vy.

Vaše lži už mě znechutily
a odmítám rozšířit vaše řady,
víte, že jste mi ublížili
a stejně se obracíte ke mně zády.

Copak to vážně nevnímáte,
jak jste si všichni podobní,
vše co je jiné odmítáte,
už dávno jste mě zavrhli.

Teď k pranýři jsem připoutaná,
protože neumím předstírat,
na milost a nemilost vám vydaná,
však nebojím se umírat.

Ani mě pořádně nepoznáte,
však už předem jste mě odsoudili,
teď nejvyšší trest vykonáte
a myslíte, jak jste spravedliví.

Ať se to skončí, já nebudu plakat,
do tváře se vám budu smát,
kdepak vy nikdy nebudete chápat,
jaké to je sám sebou se stát.