Propast

Pro mě už není místo v černém světě
Nemám sílu žít na zničené planetě
Každý musí životem nést svůj kříž
Ale mé vyčerpání je stále blíž

Proč tak mám skončit
Ptám se sám sebe
Není pomoci?
Hledím na nebe

Pokaždé když přijde nové jitro
Víc a víc cítím jak se trápí mé nitro
Přátelství to všichni jenom hrají
Koho mohou pomluví nenávist tají

Kam jsem to došel
Ptám se sám sebe
Je to osud můj?
Hledím na nebe

Po dlouhá léta jen čelím mučení
Tak dost! Vždyť smrt bude mé vysvobození
Od zvědavých a falešných očí
Od světa který záhubou svou skončí

Má to cenu žít
Ptám se sám sebe
Je lepší zemřít?
Hledím na nebe

V jejich očích já budu zbabělec
Ale já se těším na rychlý konec
Ať si smysl života hledají
Já už tu nechci být nemám naději

Není otázek
Záhrobí vidím
Nechci již zpět?
Jen dolů hledím

Mé tělo studený pod smáčí
Jen jediný kroč stačí a
Padám
Padám
Padám!