Jen tak si letět...

Chtěla bych létat až k oblakům
Jen tak vzlétnout a dotknout se hvězd
Na okraj nechat se vznést
Tvou vrásčitou dlaní

Zahalena ve žluté mlze
Z kouřících komínů.
Letět a nechat se vést
Skřehotajícími hlasy pěnkav

Já, nebeským ptákem se teď stávám
Avšak přecením – li svá křídla
Upadnu v zapomnění

Jen tak letět a na nic si nehrát
Nechat si vítr proudit mezi pramínky vlasů a pažemi objímat nebesa
Přesně tak, bych si to přála…

Nepřemýšlet nad ničím
Jak by řekl Elliot
„ kávovou lžičkou si nechat odměřit svůj život“

A dopít si svou ranní kávu

Vychrlit na tebe těch pár slov
Zlehka zvednout hlavu
A nasadit pohled neporaženého

Jak lehké by to bylo
Kdybych si jen tak letěla
Tam nahoru
Skrz paprsky slunce mezi mraky
Kličkovat mezi posledními kapkami deště
Díky nimž ty tam dole sleduješ
Tu barevnou krásu v dálce

A přece tam nebude hrnec plný tolarů
A Karkulka se nechá zase napálit
Růženka se píchne do prstu
A JÁ?
Budu mít po lítání
Usnu i s celým královstvím.