Melancholie II.

všechny ty touhy
směřující
ke středobodu
jednomu
jedinému
se najednou rozlétají
do všech světových stran
a i ta naděje
mě nechala samotnou
šereda podrazácká

stojím v moři
voda do pasu
břeh v nedohlednu
jsem nahá
a letí kolem racek
se slovy:
Tobě už těžko někdo pomůže!
a já vím, že musím sama
plavat i v té troše vody
nebo jí probrodit,
je to jedno

jen mi ukažte maják,
to světlo,
který mi vydláždí cestu
života ve zlaté kleci,
kde máte křídla svázaná
a i když chcete
něco podniknout
(a to moc!)
nemůžete