Bojiště

Kanóny hřmí a od pušek blesky září,
lidská nelidskost valí se bojištěm.
Skelné oči hledí z mrtvých tváří,
Kaluže krve s nechutí polyká zem.

Slunce se snaží schovat do mraků,
nechce hledět na hostinu vranní.
I ono se zranilo o ostří bodáku,
krvavě rudé se k západu sklání.

Smrt plíží se v soumračném hávu,
prochází s kosou utichlým bojištěm,
kde muži umírali mocným pro zábavu,
brodí se pomalu krvavým tratolištěm.

A sbírá to, co jí bylo nabídnuto,
neptá se na jména či důvod žít.
Osudem bylo dávno rozhodnuto:
"Vojáčku, teď musíš už odejít."