Slepecké ticho

..............
..............



Ticho se přelévá ve větvoví stromů
ve větru poletují bílé padáky odkvetlých pampelišek
Kolik se narodilo nových lásek
v těch vzácných okamžicích ... Kdy duše mluví
do ticha druhé duše
V nějaké tajemné předtuše že začne být
tím druhým milována
Všichni jsme - tím kdo očekává -
nějaký zázrak
Alespoň malý nepojmenovaný protože duše
mu dá sama ze sebe nádherné pojmenování ...



Ticho mohou prorazit jen náhlá slova
co přelamují všechny ploty a zábrany
Vystavěné v zoufalsatví toho kdo si už nechtěl
začínat ... Hrát si zase na slepého
a nic kolem sebe nevidět
Jak bortí se svět samotným lidským přičiněním
v zoufalé snaze po přežití
tohoto jedinečného druhu
Co zbývá než bílou hůlkou si znovu vyťukat
alespoň slepeckou cestičku k posteli
Ve stálé tmě co přerůstá přes otevřená okna
až do mezanínu činžovních domů
Aby pohltila sama sebe
tou naději slepců že zítra určitě
nové slunce vyjde nad zemí ...



...........
...........