A v zubech konec násadky

1)
Já asi doopravdy nikdy nepochopím
Ty jejich naivní a mylný představy
Zájem o jazyk sousedů
V nich skorem vzbudit nesvedu
Protože němčina je zkrátka nebaví

Je to jak marné klání s větrnými mlýny
Ne vždy lze zvítězit v tom boji odvěkém
Ne každý student pochopí
Zda studium či konopí
Že vzděláním se šimpanz stává člověkem

Ref:
Vždyť je to snadné – pár slovíček
A sem tam der die das
Několik časů a občas trpný rod
Konjunktiv zwei a výslovnost
A za nějaký čas
Každý z těch pulců může hrdě vyplout
Do německých vod

2)
Já asi doopravdy nikdy nepochopím
Ty svoje snaživý a milý dětičky
Hledám svou třídu po škole
Hned nahoře a hned dole
A přitom chtělo by to samé jedničky

Je to jak marné klání s větrnými mlýny
Stačí jim bujné tvary slečny Priscily
Kluci se kolem sesednou
A zapomenou najednou
Všechno co jsme se do té doby učili

Ref:
Vždyť je to snadné – pár slovíček
A sem tam der die das
Několik časů a občas trpný rod
Konjunktiv zwei a výslovnost
A za nějaký čas
Každý z těch pulců může hrdě vyplout
Do německých vod

3)
Jak už jsem řekla asi nikdy nepochopím
Ty jejich naivní a mylný představy
Zájem o jazyk sousedů
V nich skorem vzbudit nesvedu
Protože němčina je zkrátka nebaví

Je to jak marné klání s větrnými mlýny
A výsledek je mnohdy dosti mlhavý
Když zadám třídě zadání
Vždycky mi hrůzu nahání
/: Že vlastně nelze říct že mě to nebaví :/
Že vůbec nelze říct že mě to nebaví