A přece...

Dešťové kapky snaží se vlézt
do mého temného pokoje
Již několik dnů se nepřetržitě snaží
Ale není ani jedna z cest,
co vede k nám na zápraží

Déšť dokáže mým chmurám novou hloubku dát
A přece byl tu tisíckrát
A tisíckrát rozplynul se v žáru slunce
Pak rozplynul se i smutek mého srdce
A svět se krásnější zdál
Pár slunečných dnů
A život nové směry má

Nejenom déšť mou duši souží
Je toho mnohem mnohem víc
A přece stále najdou se chvíle,
kdy s hrdostí mohu říct :
"Jsem tady ráda
na tomhle světě
Ráda žiji život svůj
Jsou chvíle, kdy mě mrazí štěstím
A proto chci žít
Kvůli těmhle chvílím
Těmhle dnům"

Někdy tě nepoznávám
Nemůžeš být tím, kým jsi byl
Někdy chci utéct daleko od tebe
A přece...
Do mé kůže ses vryl
Do mého srdce ses vpil
Do mých myšlenek vstoupils nenávratně
Miluji tě nezvratně
Zab mě
Má láska k tobě bude žít dál
Takhle to cítím
Ač se to zvláštní zdá

Vždycky je mnoho mínusů
Plusy si musíme hledat sami
A když lížeme si rány
z dalších marných pokusů
milovat,
uspět,
žít
Mnohdy se zdá, že to nemá smysl
Někde tam je
Jen ho musíme najít
Vždyť přece všichni máme křídla
Jen je neumíme použít
Létat nás nikdo nenaučí
Musíme sami chtít
Roztáhnout křídla a poddat se větru
Poddat se životu, který je nám dán
Možná vážně jen jeden máme
Tak proč nelítáme?
Vždyť mnohdy stačí chtít
A život stojí za to žít...