Potštejnská pout'

Včera jsme jeli
celá rodina,
na velikou pout',
do Potštejna.

Počasí nám přálo i když trochu se kabonilo,
tak bylo nádherně,
sluníčko hřálo a
v dáli hřmělo nesměle.

Deště jsme se nebáli,
proč taky,
št'astní jsme byli a
za chvíly,
rozehnaly se mraky.

Všude plno lidí,stánků a
atrakcí mnoho,
až hlava šla kolem,
ze všeho toho.

Děti se vozí,
na různých lákadlech,
kolikrát mě mrazí a
pot stíká po zádech.

Ale ony jsou št'astní,
oči jim září,
je krásné vidět,
ten št'astný výraz
jejich tváří.

Když atrakcí se nabaží a
mají toho dost,
tak pomalu razíme na hrad,
pro naší dospěláckou radost.

Krásná procházka,
do kopce lesem,
dá nám zabrat,
ale nahoru,
všichni moc chcem.

Na hradě chvilinku,
odpočinku si dopřejem,
chlazené pivečko a limonády,
do sebe nalejem.

Pak pomalu k autu,
jdeme zpátky a
cestou procházíme, plné stánky.
Něco málo si koupíme a
jako vždy,
hodně utratíme.

Ale tak to má být,
když tak moc,
na tu pout',
chceme jít.

Manželovi poděkovala jsem
za krásně prožitý den,
kolikrát ho políbila a řekla,
že moc št'astná jsem.

A na závěr?

Ze srdce srdíčko,
z lásky mi dal,
že mě miluje,
krásně, mi dokázal.