ty poslední dva verše bych tak ráda sama řekla jednomu... :) nádherně jsi to napsala :)
25.05.2011 16:45:00 | chicacheca
Kde setkáš se s jemnocitem
v ulici, v metru, ve vlaku?
Jak mnohé, přestává být hitem
až náhle, roven zázraku
rozptýlí tvé pochybnosti
ten hlas jako z neznáma,
boří hráze, staví mosty
tak něha je ti dopřána
a bída marně roní žal
neznámý když pohne klíči
To jemnocit tě v náruč vzal
s nocí, co tvář neodlíčí
***
Jiří
23.05.2011 20:36:00 | j.c.
Pěkné poděkování.. maloučko jsem se zasnila... neívm, neumím přesně popsat ten pocit, který jsem ucítila... snad od káždého kousek... bolest, smutek, ale přešel v lásku, štěstí... jako něco, co zranilo, jako něco, co to změnilo... když se znovu zas rozednilo.
23.05.2011 17:59:00 | NikitaNikaT.