..za jemnocit..
..za jemnocit..
Mé vnitřní pochybnosti?
že dávkuješ mi klidu
Že v pravý čas mě hostíš?
*
Pohled na sebe samu
mě den ode dne ničí
Promlouvám ku neznámu
ať zpomalí toč klíči
*
Však náhle Ty jsi tady
jak závan mlžných nocí
Dík Tobě bez výhrady
za dotek. Za jemnocit...
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
ty poslední dva verše bych tak ráda sama řekla jednomu... :) nádherně jsi to napsala :)
25.05.2011 16:45:00 | chicacheca
Kde setkáš se s jemnocitem
v ulici, v metru, ve vlaku?
Jak mnohé, přestává být hitem
až náhle, roven zázraku
rozptýlí tvé pochybnosti
ten hlas jako z neznáma,
boří hráze, staví mosty
tak něha je ti dopřána
a bída marně roní žal
neznámý když pohne klíči
To jemnocit tě v náruč vzal
s nocí, co tvář neodlíčí
***
Jiří
23.05.2011 20:36:00 | j.c.
Pěkné poděkování.. maloučko jsem se zasnila... neívm, neumím přesně popsat ten pocit, který jsem ucítila... snad od káždého kousek... bolest, smutek, ale přešel v lásku, štěstí... jako něco, co zranilo, jako něco, co to změnilo... když se znovu zas rozednilo.
23.05.2011 17:59:00 | NikitaNikaT.