Vojáci

Jsme vojáci.
Poslední dva co přežily.
Ležíme proti sobě. Každý na jiný straně.
Jsme vojáci.
Kolem nás leží naši přátelé.Naši kamarádi.
Ale už si s námi nepovídají.
Kdysi byli taky vojáci.
Už zbyli jsme jen my dva.
Navzájem na sebe míříme,nervózní prsty na spoušti začínají být unavený.
Ale my jsme vojáci.
Ležíme tu a navzájem na sebe míříme už dva dny.
Nevíme o sobě nic.Ale to nám nebrání se vyvraždit.
Nebo můžeme složit zbraně a jít domů.Ke svým ženám a dětem.
Zapomenout na to,že jsme byli vojáci.
Jenže my jsme právě ti vojáci.
Všichni padli a my jediný přežily.
A vzdát se je přeci důkaz zbabělství.
Anebo ne?