- - -

Smrt vůbec nechápu
A život je mi k smíchu
U mojí postele se střídá nápadníků!
Berou mé ruce do svých
A nahlas počítají
Jestlipak vědí, že už jsem dávno v ráji?
Pak chladným plátýnkem mi otírají čelo
Umřela jsem jim a
Ani to nebolelo

Věci, co říkají
Však nejsou k pochopení
Já jsem prý naživu
Zatímco láska není

Jejich svět přijde mi někdy až k pláči prázdný
Však občas se mi zdá, že z toho svého blázním
Chodí sem odnikud
Pak mizí bůhví kam
- Věz, lásko, všechny je bezcitně odmítám! -
S někým tak škrobeným neumím jednat mile
Jsou hrozně chladní
A chodí všichni v bílém

Mluví tak vážně a
Přece mě sotva děsí
Říkají samé lži
Třeba, že, lásko, nejsi

Ptám se jich pokaždé
Jestli jsou sami živi
Oni se pak totiž tak hrozně směšně diví
Copak já sama jsem?
A proč bych vůbec měla?
Žijí jen napolo, já jsem však mrtvá celá

Až oni budou hnít pohřbení do mramoru
My zatím navždycky
Tu nebudeme spolu