Sebeklam

Tiše stéká po kapkách,
Tak jako vlna překrývá tu druhou.
Ta beznoc po nocích prožitá,
Skrápí můj polštář zas a znova.
Ty tiché kroky přechází,
Sem a tam, tam a sem.
Ten kruh se uzavírá,
Tak jako smyčka okolo krku.
Všechny bitvy předem prohrané,
Ty verše do kamene vytesané.
Zoufalství klepe klepadlem,
Chladná ruka na mé srdce.
Snažím zahřát se u kamen,
Ale není mi to platné.
Poprosím zoufalství,
O chvilku strpení.
Chladnou dlaň o poslední nádech
A několik marných vět.
Oba souhlasí,
Jejich libido radostně poskočí.
Pár posledních myšlenek věnuji,
Jak jinak, než své fantazii.
Představím si krásnou chvíli,
Co zahřeje mě u srdce.
Pak jen lehce kývnu
Na znamení souhlasu.
Ledová ruka srdce mi pevně svírá,
To puká nesmírnou bolestí.
Zoufalství proudí mi v žilách,
Vyhrknou mi slzy jejich bezcitností.
Vlastně za to všechno můžu si sama,
Podlehla jsem klamu,
Svému celoživotnímu sebeklamu…