Jsem to já? a nebo ne?

Tak nějak...stále nenacházím ta pravá slova.
Možná jen pořád hledám sebe sama.
Neustálý pocit jít se někam schovat..
a napříč tomu chovat se jak dáma.

Tak nějak..stále nevím co vlastně chci.
Nebo to vím.Ale bojím se.
Bojím se odmítnutí, bojím se přijetí.
Pořád být ve tvém obětí..
a pak skončit jak osamělý vrabčák na římse.

Mám strach. A stále hledám odvahu.
Jak získat zpátky, rozum,nadlhled..rozvahu.
Jak zase být tím, kým jsem kdysi byla.
Kočka toulavá, která si svůj sen snila.
Jen písnička zůstává..
Ta co duši rozvlnila..

A duše jako bárka se kolíbá na vlnách.
Než první vítr zafouká,
než ocitne se v černočerných hlubinách.
a srdce zas prázdné a bolavé
se provždy na prach rozpadne..
Tak jsem to já, anebo ne?