V tónech
černoty
občas světlou
hledám
nezastrašíš mě
já na výhružky Tvé
nedám
nebojím se
ani když držíš
mé ruce
nezlomíš mě
ani když
svážeš mé srdce
...
vidím v ní něco ze sebe, něco z toho co jsem psával. Jen mi místy dojde, že báseň mi zachytila význam i kdyby byla míň strojená. Někdy moc slov škodí a jednoduché myšlenky jsou krásné. Jinak Super.