Houpavá

má vzácná dámo
ze slůvek dvou
upředu vám
konejšivou
náruč
houpy-hou

do níž budete
jemně
uložena

svět od rána
je na nohou
od vašich
smutků orosen
a stydí se
že
vrátky noci
přímo před nosem
proběhla bolest
nikým
nestřežena

pevnou paži
ztepilou
ořešáku
co pouhých
sedm
jar je stár
obemknu
s
jablůňčinou
něžnou šíjí
spojím v
dokonalý pár

a
holou větu
zkvětnatím

„Spočiňte tu v míru, prosím..“

tak rád
ho nosím
jenom na jazyku
by byl neotřelý

veršík
(smělý)

„Můj okvětní
plátku,
má drahocenná,
vy smutkem
přímo
kvetete„

a na oplátku
z lahodného
džbánku úst
osvěživá věta

„Ca ira mieux…“ *

* („ Bude lépe…“)

na světě