Víš, Bezejmenný?

Tvoje oči, miluji pomněnky v nich,
Tvůj smích, zbožňuji jeho píseň,
Tvá slova, která vyčetls z knih,
zaženou každou mou tíseň.

Tvé měkké rty, moci je tak líbat
Tvé vlasy vyzývají k pohlazení,
Tvé srdce, těžké je se skrývat,
přesto jej mnozí ani neocení.

Vím, ublížila jsem Ti tolikrát,
minulost jen těžko změním,
vždy jsi byl pro mne unikát,
který bloudil mým sněním.

Byla jsem zaslepena jinými,
ačkoliv pokaždé v mysli Tvá,
nyní tížena výčitkami hořkými.
Odpustíš mi, tiše se ptám?