Příběhy z krysařovi flétny: Tajemná dívka z tržiště

I do severních zemí dnes,
Donesla se o neštěstí v Hameln zvěst.
Lidé v městě zdejším hamelnských litovali
A temného stínu, co procházel tudy, se strachovali.

Strachovali se, ale krysaře nevyhnali,
Spíše jej zde přivítali a na pokoji jej nechali.

Jednoho dne, když trh se konal,
I on, muž bez úsměvu, podívat se vydal.
Krásná dívka tam květiny prodávala,
Měla jich plný košík a každému nabízela.

Pravda však, že nejkrásnější květinou ona byla,
I krysaře svým zvláštním zjevem zaujala.
Když přišel blíž, by, prohlédl si ji lépe,
Usmála se na něj tak něžně, tak krásně.

Vlas její byl, jak černý satén,
Dlouhý jemný a skvěl se leskem, snad z jiných sfér.
Její pleť byla bledá, jak z porcelánu panna,
Každý muž jistě by si přál, by jeho byla žena.


A tělo její v tmavomodrém šatu,
Vlnilo se jak ladné vlnky oceánu.
I mnich, co slib čistoty dal,
By nad její krásou zaplakal.

Dívka v studu lehkém své zářivě modré oči sklopila,
Do košíku sáhla a muži s temným pohledem květinu podala.
„Tu máš, pro dívku tvou, pane,
Ať v jejím srdci láska vzplane.“

Ledovou svou rukou
Uchopil květinu rudě nakvetenou.
Smutně zrak k zemi sklonil
A krokem rychlým a tichým, jak stín k bráně se obrátil.