Přízrak

Mezi čtyřmi stěnami na měsíc štěkám,
Bojím se samoty a stínů se lekám,
Tam v rohu místnosti kde ve dne není nic,
Je temný přízrak a já štěkám z plných plic.
Bojím se prázdnoty a života bez citu,
Vždy to bylo ve mně - kdesi ve skrytu.
V temných zákoutích mé černé duše,
Je tichý a smrtící jak výstřel z kuše.
Je tichý a smrtící - není cesta úniku!
Dokola si opakuji: Hlavně klid, žádnou paniku.
Ale není to lehké žit s přízrakem v těle,
Ráno s ním vstávám a večer lehám do postele.
Je všude a ve všem - kudy já tudy i on,
Je to jako nikdy nekončící maratón.
A tak se ptám jak zabít tuhle zrůdu?
Nepomohl Bůh, satan ani voodoo!
Je věčný stejně jako nesmrtelná teta,
Je zde a čeká na šanci - už celá léta!!!