Koluje

"Hej, slečno!
Pojď blíž
a překonej strach.
Copak, že se tváříš,
jak kdybych ležel na márách?"

Takoví jsme a je to znát.
Naše každodenní romance
drží v ruce odjištěnej granát
a kupujou ostnatej drát na věnce.

A věno má krvavej plášť,
a boty z olova
pohřební radost, tvá nádherná zášť...
přesně a doslova.

Podej mi ruku
jenom ať vyhraje
nejsilnější muž pluku...
koukej, ten granát už koluje!

Čekáš v denním sklonku
než k nám dojde časovaná smrt?
V podobě zelenýho bonbónku...
Už je tady ten zm.d!

Bez problému!
Jsem přece dítě štěstěny,
zasměju se zlému
neb bezbolestný konce jsou nám věštěny.

...
"Slyšel jsi to?"
"Jo, nějakej debil to zase pustil..."