S kulkou v hrudi

Kulku vstřelil jsi mi přímo do hrudi,
nejsem Růženka, co po polibku se probudí.

Chuť zemřít ve mne bublá víc a víc,
mne nezbývá, než odporovat, nezmůžu nic.

Snažím se o šanci posledního nádechnu,
držíš mne v náručí, já ani nevzdechnu.

Bělostná kůže pokryta krví,
díra v hrudi, leccos poví.

Vypadám prý tak sladce, krásně, nevinně,
to ano, jelikož ty jsi tomu na vině!