Zakryj

Tvý nohy buší o podlahu
v rytmu zumby, což je ten
nejnovější pokus společnosti,
jak nasadit na mou ruku dlahu.
Protože jsem básníkem,
co brání svý kosti.

Vášnivej tanec a další pochutiny
mají překrýt hořkost porážky,
co nám hází do cesty připínáčky.
Neboj, zítra to nebude jiný
nepřestanou z nebe lítat vážky
to jen my budem na sračky.

Tak odpusťte mi expresivní výraz,
protože jsem básník, co nemlčí
a nehalí svý pocity do hedvábí.
Řeknu, co říct chci a kašlu na zákaz,
kašlu na chleba, když mám jehněčí
a tvý pohyby mě dneska nevábí.

Protože dneska vím: seslala tě veřejnost.
Máš mě umlčet a naplnit mě chtíčem,
co sváže můj jazyk a sebere mi brk.
Jenže díky tomu sílí má zlost,
když tady na protest chrastím jedním klíčem
a sám si bráním svůj krk.

Ani nevím, proč píšu v mužským rodě.
To snad, abych vzbudila pozornost.
Jen hoď kamenem, kdož jsi bez viny.
Hoď, pokud nepodlízáš nový módě
a nevelebíš svou bezectnost.
Hoď a opovrhuj těmi, co v klidu čtou ty svý noviny.

Noviny jsou oltář,
kam přinášej oběti
a pokrytecky plakaj nad prolitou krví.
Kupujou cetky, co prodává kramář,
protože chtěj do božího objetí,
zatímco život svůj mrví.

Zakryj svou tvář alabastrovým 'mejkapem'
a koukni se na mě skrz prsty,
protože já nemlčím a slova necedím.
Dál v rytmu zumby si tu na náhrobku klapem
a je to 'fakt hustý'
on věděl, ty víš, já vím...