Úprky do tmy

Nejlépe se cítím na internátě
nebo na hodinách ve škole.
Nikdo ze třídy nepozná tě,
že doma vládne zlá nevole.

Soustředím se na předměty
a poslouchám své sokyně.
Často reaguji na podněty,
kolektiv je pro mě svatyně.

Nerada se domů vracím,
do nekonečných hádek.
V noci se tiše ztrácím,
ať neslyším ten zmatek.

Často prchám do temnoty
do vykřičených hospod.
Tam kašlu na bonmoty
a ztrácím cenu hodnot.

Ve dne jsem mezi svými
klidná jak myš malinká.
Nalezneš vždycky svini,
co na nervi ti zacinká.

Zmůže se jen na rejpání,
pod povrch již nestačí.
Nemá o mně ani zdání
a čekám, až odkvačí.

Nerada se domů vracím
do nekonečných hádek.
V koksu se tiše ztrácím
a neměla v hlavě zmatek.

Již nezdrhám do temnoty
do vykřičených hospod.
Vůbec kašlu na bonmoty,
jaká je asi cena hodnot?

Rozvod je již na spadnutí,
bytem ticho jenom křičí.
Utíkat pryč tě nic nenutí,
i když ony zarachotí klíči.

Stres pomalu ze mne padá,
i když jsem se zhoršila.
Brát koks mě už nenapadá,
velké trauma jsem zažila.



Dnes se ráda vracím domů…
když usadím se na zadek.
A slyším šumot stromů
ve svém mám však pořádek.