Vyplakané slzy
Vyplakané slzy
Anotace: ....otázkou je jestli se každému podaří protáhnout skrze tyhle radosti a útrapy svou hříšnou duši..o zdravém rozumu nemluvě.
- Láskou horoucí objímám svět;
lásku podávám lidem - a oni
- špendlíkem mi srdce rozdírají!
- Že se lásce kořím, nazývají hříchem;
že svobodu miluju - křižujou mne -,
pravdu když mluvím, zle je, a lhu-li,
lajou mi! -Jak to nést? - Rámě moje není titánské!
- Slabá jsem žena - nemocna, jsem hříšnice! -
/Božena Němcová/
----------------------------------------------------------
Tam, kde kdysi bylo světlo
to místo teď naplňuje tma
tam kde kdysi všechno kvetlo
teď člověk slzy v očích má
protože je zlá doba..
porozumění, láska
vytrácí se
vlády ujímá se
strach a nenávist
a každý den se
musíme přenést
přes závist
a
Přes všechna naše trápení,
přes všechny vyplakané slzy
přes všechnu zlost, vážení
přes ty slova která mrzí
a naproti tomu
přes všechnu radost světa
přes všechny naše úsměvy
přes šťastně prožitá léta
přes všechny chvíle úlevy
otázkou je
jestli se každému
podaří protáhnout
skrze tyhle
radosti a útrapy
svou hříšnou duši..
o zdravém rozumu nemluvě.
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
skvostná báseň na skvělé téma; a jinak souhlasím s tím, co napsala Dota - dobu dělají lidé
04.06.2011 14:23:00 | drsnosrstej kokršpaněl
...
Acťo,
svět dělají lidé,
a co po nás zbyde?
A čím ten svět naplníme,
zlobou, láskou, dřív, než zhynem?
Věk nelásky a nenávisti?
Těžko si můžem býti jisti,
že přežijí ti,
kdož jsou laskaví a tak ... jiní ...
Ale já věřím v dobro v lidech ...
i když přes černo v duši někdy není vidět ...;-)
Smutně, avšak krásně podané ...
01.06.2011 13:21:00 | Bambulka
Nejsou zlé doby, jen zlí lidé a proto k člověku je třeba se obracet. Velký tip!
31.05.2011 08:17:00 | Dota Slunská
Krásně napsané ale bohužel také tísnívé...jsme jen lidé,chybujeme a odsuzujeme druhé snad ze závisti a nebo nenávisti k sobě samým...mít rád,být soucitný a tolerantní a neodsuzovat je jeden z nejtěžších úkolů tady na Zemi,je mi moc smutno z toho jak žijeme jací jsme jak ubližujeme a zároveň stopy zla nacházím i ve vlastní duši...je to zlo nebo jen strach a zranění,nevyváženost?To opravdu nevím,vím jen že jsme jak stvořitelé tak ničitelé a zabíjíme sami sebe.člověk který miluje se musí připravit na to že bude odmítán a křižován jako Kristus ale pravá láska a svoboda by se neměly nechat omezit nepochopením,velké a statečné srdce by mělo umět velkoryse odpouštět,bohužel se necháváme zranit a sami pak zraňujeme...
31.05.2011 08:12:00 | la loba