Imaginární

Vyšívám perleťovou noc,
když hvězdy v pádu hoří
světélky imaginace,
aby Tě obklíčily
v hradbě svitu.

Koukají Ti pod
bronzovou kůži,
jako když vítr
si hraje s růží
zrudlou od slunce
v poušti Nikoho,
ve tmě klíčivých snů.

Jiskření světélek
od lampiček skřítků,
dovedou každou dušičku
v ochranné lhůtě
k vlastnímu domu.

A krásno zahaluje
slova do hábitů,
opletené mnoha
vyzývavými vykřičníky.