Spasení

Srdce poseto jizvami máš,
a už nekrvácíš, není z čeho.
Tvá slova jsou němými výkřiky,
zvoláním do prázdna.
Jako nápisy náhrobní,
Hle, zde žil a zde zemřel, pro svoji víru a pro svůj chtíč.
A ty chceš zemřít s ním.
Povadlé růže a trny zakrvavené,
poslední mohykán tvého já,
které umírá.
A příšera ze světů Hieronyma Boshe
přichází, a schovává tě pod svá křídla,
s pery černými.
Vzhlížíš nahoru. Laskavá tvář,
a šíje s pentagramem.
A dotek ducha letmý,
chladný jako nářek Valkýry.
A ty vzhlížíš. A ty děkuješ.