Temnoty zapomění

Temnoty zapomění

Už je to pár neděl,
co sedím ve víkendovém útočišti mých přátel v uvozovkách.

Všední den,
jedenáct večer,
instantní polévka,
prasátko už rozbité,
však cigaretami krabička naplněna k prasknutí.

Beznadějí a dýmem prožrané zdi,
sic o dnech volných nucený smích bytem znívá.

Kam se vytratily útěky z jídelen domů,
za objetím,
za převlečením do venkovních úborů,
za přemlouváním o půl hodiny déle venku, déle vzhůru.

Kam se vytratil strach ze zakázaných míst.
Kam se vytratily nezdárné skoky pro čerstvě uzrálé ořechy.
Kam se vytratily dlaně, co zakrývaly to, co dnes odkrývají.
Do pouhých vzpomínek.
Do těchto zápisků.
Do temnot mého zapomění.