blues uzavřeného člověka

Zamknu se do sebe
na sedm západu
udělám z těla
jednu velkou záhadu

To co je nejkrásnější
je zároveň nejděsivější
protože nás nejvíc bolí,
když to končí...

Živote neber mi iluzi
že mít rád
je něco víc
než z písku hrad...

a vlnky jsou blízko
té řeky,která se smrtí nazývá
řekni mi,že to všechno
tim co je očím skryté oplývá...

Konejši mně dlaní krásné dívky
odemkni tu truhlu uzamklou výkřiky
které nikdo neslyšel,
když pokání slilo se v jedno s hříchy...