Ztrácíš se jako naděje
poslední kapka deště
kterou slunce spálí
než dopadne na vyprahlou zem
jako básník co dospěje
do konečné fáze kde jeviště
je úplně všechno co se válí
na dně jeho života jako kámen
těžítko prohraných dnů
a utlačených výzev
co kdysi dávaly smysl
jako polibek jejich rtů
který uvěznil
jako sny do zašitých jizev
co ve vzpomínkách vytěsnil
aby nezapomněl
jak to bolí
když utratí koně co kulhá
aby nezapomněl
že když ho start nezpomalí
tak v cíli čeká šance druhá!!!