O zoufalství

Bezcitnost jako ty kameny
netečnost v celém mém těle
a touhy mé beznadějně míjeny
což teď už vítám vřele.
Ochuzena o štěstí
ochuzen snad život o svou holou podstatu?
svírám marně své ruce do pěstí
zatímco život ostatních zabalen ve zlatu.
A teď tu sedím, slepě zírám
neslyším, avšak vnímám srdce bušící
a zrak k obloze zdvíhám
v prosté zlobě -
- mám bolavoou duši trpící.
A tak umírajíc přivítám smrt vřele
jak vězeň ve smrtelné své cele.
..