Tiše jen sněžím vločky slov.
Tak kdopak, tak kdopak by se více zmoh
na opravdové přijetí.
Přijmout mou duši
třeba chvíli,
tak malou
už den se chýlí
k poslední svojí vteřině.
Ta která,
která mě přijme
jen chvíli, tak malou chvíli
ve své duši,
ve své něžné peřině...
Někdo kdesi věří
na sílu v peřin peří :-D
A pak v peřinách
budete si zase hrát...
06.06.2011 07:41:00 | E.T.Jane
Zeptej se, zeptej v modrém světě,
jistě se ozve ta,
která pod peřinou chce tě :-)
06.06.2011 07:18:00 | Kars
Krásně napsané, citové a zamyšlenkové... toužící.
Sněžíš, na zem dopadáš,
vločka bílá, zranitelná...
... náhle se do kapky rozpadáš.
Schovám Tvou duši,
smutek Ti nesluší,
než nabereš znovu síly...
... než palmínek opět Tvůj zesílí.
06.06.2011 06:47:00 | NikitaNikaT.