Pole lhostejnosti

Lhostejnost přišla. Neklepala.
Lán slepých myšlenek si vyhledala.

Usedla si blízko ke mně,
zasela své trpké sémě.

Sklízím denně krutou úrodu.
Nechci. Musím, sic nemohu.

Když nevůlí a nechutí
budu to pěstění zalévat,
více ztrpknou příchuti.
Jen „pan Rozchod“ bude rád.

Láska bez živin pomalu odcházela,
Plevelu nicoty tak půdu připravila.

Je tak. Pole neorané,
věčně volné nezůstane…