Pocit

Pocit


Jsem rackem a letím na oceán,
sleduji vlny, jak o skály se bortí,
jsem opuštěn a život je absurdistán,
život můj se hroutí.

Letím vpřed a nevidím cíle,
letím dál a ztrácím své přátelé

Neumím se vrátit ani letět pozpátku,
aby opět bylo vše ve svém pořádku.

Létal jsem kdysi v hejnu těch,
co mám tak rád,
a teď,
létám sám a letím dál
a nevím kam
a nevím proč.

Marně snažím se vzpomenout,
kdy nastal ten den,
kdy nastala ta chvíle,
kdy ztratil jsem směr
a letěl jsem sám.

Kde zůstali,
na jaké pláži, na jaké pevnině,
kde ztratil se můj život?
I Bůh mi praví upřímně:
„Nevím, nevím, nevím.“

Jsem rackem a letím na oceán,
jsem opuštěn a život můj je absurdistán
postrádající smysl,
postrádající plnost,
postrádající lásku.

Letím vpřed a nevidím cíle,
letím dál a ztrácím své přátelé.