Kněžna

světlo se stmívá a hmyz už nelétá
a paní kněžna otevírá kaviár
kapky bídy zkrápějí bulvár
a ožralý pijan opřel se do pián

půlnoční ticho, jen hodiny odbíjí
hodinu kdy nikdo nemá tvář
lesknou se kopí v rukách lidí hladových
a paní kněžna osudu svého žhář

luna skryla své oči za závoj z oblaků
zástupy stínů táhnou ulicí
vítr se zvedá a tep je běsnící
dav chce vidět kněžnu v pase se pulící

chorály smrti, kněžna vbíhá na balkón
už večer bude její hlava hráti biliár
zavírá oči, na kopí vrhá se přes zábradlí
ale ještě naposled dá si kaviár...