SONET

/I/
Poslední zbytky sil
jsou jak rána ztěžklá
člověk člověka prosil
o lásku co zimu přečká
Noc co příběh podepíše
slova též smysl krotí
potom se zeptá plaše
za co se životu platí
Pak je v tobě naděje
ticho ve vzpomínkách
ráno jen žaluje
a na sny padá prach
Jsme věčně bloudící
v naději ztracení básnící
Hledající,Ztrácející.../Žalující/

/II/
Jsou poutníci hledajíc naději
v žáru poledního slunce
lásky co tiše varují
jsou krásné začátky,jsou smutné konce
Šeptajíc za vraty o doušek vody
vzdálené věty,přeskakujíc brody
kde šelma divoká
na člověka nečeká
Jsou v nich tvoje slzy
usměvavé hledané ticho v samotě
když na všechno je příliš brzy
tvář noci umlčené prázdnotě
Jsou básníci píšící
jsou snílci v trávě ležící
jsou k pochopení,jsou... /Prosící/.