Neschopenka

Já zahradní branku otvírám,
hned radostný štěkot mě uvítá.
Jdu dál,
mrknu na jezírko,
spočítám,
kolik leknínů mi vykvetlo.
Už jen pár kroků mi chybí,
abych se dostala k rodince králičí.
Všichni jsou spokojení,
v těch svých králičích kotcích a
každý čeká ,na své misky zrnitých porcí.
Pak vrátím se zpět,
k těm uštěkaným holkám,
na přivítanou každé, po piškotku dám.
Nasadím jim koše i obojky,
at' mohou vyběhnout ,do louky.
Já sebou vezmu na trávu košíček,
abych do něj králíčkům,
natrhala čerstvý jetelíček.
Než se psiska vyběhaj,
já už košík plný mám.
Zamíříme zpátky na zahrádku,
dokud mám čerstvou a von'avou trávu.
Pak králíčky zpravedlivě podělím,
vodu všem čistou naliju,
psům granule nasypu,
ptáčkům do krmítka slunečnici dám a
domů spokojená,
že jsem všechny nakrmila se vydám.
A to bylo dopoledne,
ještě příjdu odpoledne.
Pak budu mít i času víc,
do skalky na vypletí, chvíli vlízt.
Je to prostě paráda,
mít vlastní zahradu,
i když se to nezdá tak,
já si tam vždycky- odpočinu.
A takhle já trávím neschopenku,
přece nebudu zavřená doma,
ale zdravě -relaxovat venku.