Já

Trochu jsem znechucen z vlastního obrazu,
Jak bych byl parazit co šíří nákazu.
Jak bych byl bacit, prašivá onuce
Se zaujetím prohlížím tepny mé na ruce
Stačil by švih dost ostrým předmětem
Abych se nadobro rozloučil se světem

Jak se však dopídit k tak ostrému noži,
Který by lehce prořízl mou hroší kůži
V ocel kalenou, ztvrzenou kopanci
navždy zjizvenou lidskými škrábanci.
S otisky zubů a párem modřin po xichtě
Koupených za drobný od holky po šichtě.

Kdybych chtěl proříznout seschlý můj pergamen
Všechno to svinstvo pod kůží by dralo se ven
Pak by jste viděl co ve mne se skrývá
A začal by mrzačit ten kdo zatím plivá,
Ten co mrzačil by uronil slzu
Ze všech těch sraček,nikotinu a slizu.