Prosincová

Jsme si navzájem něco fatálního
ve špatných rukách

Uvědomění však nespálí všechno
co by jednou mohlo být

Tak utíkáme na kraj světa
ve snaze nepohlédnout do očí
vlastnímu odrazu
v zrcadle

Mám studené ruce
a dlouho jsem nedostala květiny
Ležím
Přemýšlím
Čekám

...je takové ticho