Zlomek moravské epopeje

My na Moravě měli svoje krále
To tvrdím a netřesou se kolena
Když u Vltavy byla ještě doba kamenná

Nic míň,nic víc
Já tu chtěl bych říct
Dějiny naše nezačínají
Vládou knížete ze Stadic
A než se smíchy sesypu
Ne praotcem na Řípu

Když dáte mi vteřinu
Na jména keltských kmenů vzpomenu
Bójů, co obývali Českou kotlinu
U nás na Moravě pak Kotinů

Svatá Ludmila a její kníže jak kroniky praví,
Přijali Metoděje křest, jak vazali Moravy.

Mě nejímá kult svatého Václava,
Vždyť on ještě neměl léna tam, co je Morava.
Tří Boleslavů čas vládu odplavil,
Než kníže Břetislav tu zem ke Praze připojil.

Zas někdo se pokouší oklamat mě,
Že bylo tří údělných knížectví ne jednotné moravské země.
Málokdo zřejmě dneska už ví,
Co let (od září 1182) měli jsme markrabství.

Spojeni s Prahou či Vídní, ať si kdo chce říká,
My byli vždy pouze osobou panovníka

Když husitských kles popel
Moravský pán bral Prahu v plen,
Jak český král do historie míří
Pán z Kunštátu král Jiří.

Jak dějiny šly dál,
Na to se málo vzpomíná,
Čechám dál vládl král Jiří,
Morava zvolila králem Korvína.

Když Rudolf II nad říší ztrácel vládu,¨
Vládl již jen Čechám a v Praze Hradu,
Tu opět dělily se dějiny naše,
Morava zvolila českým králem jeho bratra Matyáše

Když špatně skončilo bélohorské klání,
ti co Mydlář stínal,byli jen z Čech páni.
Císař zjistil bezpečné,
že Morava přidala se pod nátlakem dodatečné.
Úvahu jednotného státu postavím teď na hlavu,
vždyť oproti Čechám o rok pozděj vnutil nám vítěz novou ústavu.