nic není na věky...

Tak osudu se zpovídám
že dál chtěl bych život milovat
snad dosti silnou vůli mám
abych vše špatné uměl překonat.

I když mám pocit že šťastný jsem
přec cosi duši varuje
a že dávno nejsem mladíkem
můj rozum dění spytuje.

A tak stále stejná otázka
zdali už toto pravá láska je
i když duše duši polaská
přec rozum stále varuje.

Proč rozum z duší bojuje
a nenechá ji šťastně snít
ač hmotných statků nemaje
přec můžeme se dobře mít.

Jen času mnoho nezbývá
abych užil si změn v životě
a když duše štěstím zaspívá
pak rád jsem tady na světě.

No a tak žiji,či přežívám
abych dokulhal až do konce
a stále silnou vůli mám
abych nedělal ze sebe pitomce.

Už nevím čemu věřit mám
jsa do čtyřech stěn uvězněn
už mnoho toho nečekám
ač doufám přesto ve svůj sen.

vladyka 06 11