VÁŠEŇ

VÁŠEŇ

Žhavým klíčem otvírám
komnatu svého snění
sám procházím lesem
kde jsem zajatcem
Tvého chtíče
a pomoci už není...

Ve vláknech rozechvění
rozeznávám
Tvé prsy mezi borůvčím
trsy vzdechů
a koberec mechu
je klínem Tvým...

Vím, přijde ta chvíle
ten čas
kdy sundám sladké brýle
a mezi kameny se navrátím
ale tu jiskru v nás
ten hlas
tisíckrát ti zaplatím !