Pod skálou

Ležím pod skálou v prokletí,
přede mnou překrásné stvoření.
Krásná žena či snad muž ?
V ruce drží nůž.
Je to muž, pomalu jde ke mě s nožem
snad je to jen sen, snad probudím se honem.
Muž jde pomalým krokem,
zdálo se to jako před rokem,
Když tady dívka stála a dívala se do prázdna
před rokem se tu stala vražda.
Mladá dívka zavraždila svého muže,
podváděšl jí a ještě hůře.
Podváděl jí s její sestrou
Všichni jí uklidňovali že pomluvy se jen nesou.
Kluk dívce řekl že miluje jen ji a že je jedinou
jeho srdce však bilo pro jinou.
Dívka je spolu viděla
řikala si jak mu naivně věřila.
Pozvala ho ven
a oni šli spolu sem.
Dívka mu chtěla řáct že ví že jí podvádí
řekla mu to, ale klukovy řeči jenom zavádí.
Kluk jí to zamlouval, ale pak se přiznal
doufal že mu odpustí a opět jí lásku vyznal.
Dívčina mysl byla temná, temnější než dřiv
její umýsly byly jasne víc.
Prosil jí ať s ním zůstane
kluk ale ještě nevěděl že sám ostane.
Dívka už toto měla dost
a najednou jí popadla zlost.
Do ruky vzala nůž a zabodla mu ho do hrudi
dívka plakala a doufala že se probudí.
Ona ho zabila, on jí ublížil
moc by chtěla aby se vrátil.
Ztratila a chtěla ho zpět
znamenal pro ní celičký svět.
Podváděl jí víc než dost
přesto u té skály strávila noc.
Už skoro svítá a ona přemýšlí o svém činu
ona na tom má zčásti vinu.
Po té noci každičky den
chodila se dívat sem.
Lasku svou ztratila v okamžiku poblouznění
znovu obejmout jej,už pouhé toužení.
Příběh končí o té dívce jež to spáchala,
ale ve snech ho pořád vídala.