druhý den

chceš-li
podívej se do nejhlubšího hnusu
najdeš mě

jsi-li přítel
sesbírej prach ze země,
to jsem já


ty malé kousky
střípky mozaiky
nic ale nesestaví

jenom se diví
kdo rozbil jejich vitráž,
proč je v úsměvech tma

strach pádí bez ohledu
v tichých koutech
tmavých domů
když základy odplavil včerejšek
dnešek už ničeho nepostaví

síť je rozhozena a stavitel zapomněl
zakreslit okna
kterýma by sem padal svit

však, jako už tolik dnů,
znovu vstávám z popela
svých spálených snů