Dvojčata

Povstali jsme z jednoho klína,
z jedné matky, z jedné ženy,
tak proč jenom jsme každá jiná?
Proč nepodobáš se mi?

Jakoupak mluvíš řečí,
cizinko, mé druhé já?
Proč všichni u tvého chrámu klečí,
co postrádá sestra tvá?

Odrážím tvou zář,
tak sestřičko nastav tvář
a zař!
A dej mi trochu slávy.

Jsem tvé zrcadlo,
na něž usedl prach.
Nevím, co mě to popadlo,
však najednou necítím strach.

Sestřičko, vím, že postačí,
když někdo přijde
a setře prach ze mne a z pavlačí...
a mé slunce také vyjde.

...
"Myslíš? Všechna zrcadla se dají rozbít..."