pocuchaný ráj

odmítáme se ptát
být smutní jako pěna na vlnách
do lahvičky chytat kapky štěstí

těžký je náš krok
a dech rychle se krátí
v téhle jámě bezedné
kde co se ztratí

nechceme víc než rozcestník na týhle cestě do neznáma
nezkrotné, bujné povětří rozfoukalo naše rána
změnilo je v blankytný prach

na krku tíží mě
na krku tíží nás
kočičí zlato
co s tím?
a co vlastně za to?

dál házej si mince do automatu
dál toč si na kole štěstí
dál na nevinnost si hraj
celý tenhle svět je náš
pocuchaný ráj