Víla

Spánkem unesena do
Čarovného světa,
Kde maličká víla
Sedící na květině
Mne přivítala.

Do dlaně vložila mi
Čtyřlístek,
Prý pro štěstí.

Pošeptala mi, že chtěla
Pětilístek,
Abych toho štěstí měla víc.

Pohladím ji po vlasech,
Jsou zdobené stříbrným prachem
Z hvězd.

Poděkuji a málem
Ji utopím v záplavě slz.

Znenadání zvedl se vítr,
Odnesl si i čtyřlístek.

...

Tak dlouho trvalo to mé štěstí.

...

A víla pláče se mnou.