Sviť dál, nespoutaný démante

Jen si vzpomeň na svá raná léta
kdy zářil jsi jak sluneční hvězda
tak sviť dál, náš nespoutaný démante
vždyť nyní, když zírám do tvé tváře
oči jak černé díry, co spolykaly záře
tak sviť, náš nespoutaný démante
byl jsi někde mezi nevědomostí a slávou hvězd
zmýtající se osudem a na vlně štěstí, věz
tož prijď, ty, jenž byls terčem urážek a od plic upřímného smíchu
přijď, ty cizinče, legendo, na niž bylo spácháno tolik hříchů
chtěl jsi dobýt záhady moc brzo, tak naivní ses zdál
chtěl jsi slávy luny dosáhnout, tehdy každý se ti smál
teď sviť, náš nespoutaný démante
v nocích jsi blouznil plný strachu
ve dne slunce vstříc tvému zraku
tak sviť, náš nespoutaný démante
ale tvé entré tak zářné a precizně provedené
na vlně laufu, co jednou bohužel zase pomine
tož prijď, ty snílku, proroku budoucích světů
jen přijď, malíři dálek, bídníku dneška...a sviť!