Snění v Mauthausenu

Každý se honíme za svou hvězdou
...
zatímco ta kterou máme na klopě
svítí jen
a jen pro

nás

a mučí jak zlý sen

v tom překrásném městě
zvaném Mauthausen

...
kde měsíc šustí jak sukně baletek
když
přes mříž se Tě dotýkám

a Ty

jsi bílá jako stěna

která po nocích
sténá
do ticha

a do oken kouř
mi Tě znovu zavanul jako vzpomínku
co zapíchá

/u srdce/

....
Možná že i Ty jsi jen vysněná
a já zcela zatracen

ve městě zvaném...

/Čert to vem a podej mi ten athracen!)