Myšlenky

Půlnoční hodiny přichází,
přichází čas mého soudu.
Ta doba když mysl nachází,
co já jednou takhle budu.

Ta myšlenka se stále opakuje,
neustále upozorňuje na fakt.
Že budoucnost se uchyluje,
na katastrofální akt.

Ničím to však nejde zarazit,
ničím to nevrátím zpět.
Pokud takhle budu živořit,
a nevrátím nohy na tento svět.

Musím se už vzpamatovat,
musím najít už sám sebe.
Musím se už kontrolovat,
musím, pokud chci do nebe.

Chovám se jak ten nejhorší,
chovám se jak pouliční rváč.
Mé problémy však neřeší,
můj sebelítostný pláč.

Je čas na změnu mého života,
je čas životu dát smysl.
Chvíle kdy odpadne ulita,
a světlo do života vnesu.

Teď už je to jenom na mě,
záleží co vlastně chci.
Zda chci táhnou stále břímě.
nebo být nad věcí.

Zda se chci doopravdy změnit,
zda chci být doopravdy jiný.
Zda chci slzu už neuronit,
zda nechci být už vinný.