brečíš a zpíváš
tužka na oči
už není tolik
výrazná a
pan učitel spílá!
dejchej , tohle je těžká čárka
a neumělý umění,
tak neplakej
jsem příliš umělej a
zapaluju oheň, čistim sklenice a
lidi pijou
oheň vlaje a hvězdy svítěj a ani nevim,
mrak a barák tak si vybera
chcípni
a už neplakej...
Na dně sklenice
můj pláč
střepy
zranění
co nezahojí fáč
shit
zlomená tužka na oči
rozpitý
vypitý
rty řasy vobočí
můj pláč
táhne ulicema
v kapkách
bouře
žádná změna
řekla bych...